Proč je dobré skicovat?

Chcete znát skvělou tvůrčí metodu, jak rozjet zoufale zabržděný vagón vaší imaginace? Je to prosté = skicujte si!

A jestli se vám do toho nechce a považujete to za ztrátu času, tak jste vedle jak ta jede.

Přečtěte si tenhle fiktivní rozhovor mezi dvěma grafiky.

(Grafický zelenáč)

Ahoooj, dostal jsem zakázku! Heč. Oslovil mě kamarád Mirek, dobrovolný hasič. A představ si: hasiči budou mít ples, chce po mě plakát na jejich hasičskou merendu.

(Grafik Michal) To je přímo krásné a parádní téma, jak ten plakát zpracuješ?

No jak, jak? Jak sám říkáš, je to parádní téma, žádné intelektuální dusno. Hasiči si chtěji zatancovat. Normálně zapnu Photoshop, nebo Illustrátor, dám tam texty, dám tam nějaké taneční figury, možná hadice s vodou, nebo hasičák a pár not okolo. Bude to Cvak–cvak a bude to za hoďku-dvě hotový.

Jseš si jistej?.

Máš nějaké nahozené skici k tomu všemu?

To nepotřebuju, já si to celé umím představit… vlastně už to celé vidím v hlavě, mám prvotřídní pllastickou představivost! Pustím si Photoshop a jedu! :)

Takže nemáš zatím ani jednu skicu a už zapínáš Fotošop?!

Trochu mě mateš, vlastně mě spíš štveš! Co je?

Sorry, ale navrhovat grafiku od počátku přímo v grafické aplikaci...hm…. to bude dlouhá noc.

Tohle přeci nemůžeš vědět – kdy já půjdu spát?

Myslím že to bude takhle: Vrhneše se rovnou na ten první nápad s hasičákem, jenomže zjistíš, že to nefunguje. Grafika Ti zabere výrazně více času a budeš vyšťavenej, ne, počkej ... budeš v půl dvanáctý v noci úplně vyhořelej, do černa.

Teda, ty jseš drsoň!

Rád ti to vysvětlím. Ty jenom naivně přeceňuješ svou schopnost imaginace. Možná to ani nevíš, ale v představách o tvém buducím designu se pohybuješ dost často po již vyjetých kolejích. Což není tvoje chyba. Já to mám taky. Tohle mentální meditování nad hasičským plesem (!bez jakékoliv skici!) je zdánlivě rychlé, zdánlivě funkční, ale je plytké a kloužeš jen po povrchu tématu.

Proč by to tak, sakra, mělo být?

Tak pojď – dáme si takový Test imaginace. (zde prosím milého čtenáře, ať to taky zkusí)

Co tě napadne, když se řekne zápalka?.

OK, zavřu oči, a jedu...oheň , pionýrský táborák, špekáček, krabička od sirek, kamna...

Porovnám-li tvé a mé představy na téma zápalka, tak se zčásti shodujeme: zapálená zápalka, oheň, hořící dům, dítě s krabičkou, táborák, svíčka...

Však jo, zčásti se naše imaginace překrývají. Co je tady za problém?!?

Právě že tenhle náš volný asociační sled jednotlivých představ není nijak zvlášť originální. Je to prostě předvídatelný. Je to plytký.

No asi jo. Žádné surrealistické vzrůšo se zápalkouzatím nenastalo :),

A už vůbec žádná nečekaná spojení.

Bez pořádné koncentrace

Takový běžný roztěkaný mentální asociační sled představ u většiny lidí přirozeně klouže jen po první signální soustavě. Zůstáváš jen na povrchu. Což zavání mechanickým replikováním, zavání to šedým myšlenkovým automatismem.

Oukej, no pravda je, že zatím pro svůj design plakátu nemám žádný terno nápad. Mám jen tančící hadici. A teď mi to přijde vlastně slabý. Takže co teď?

Začni skicovat a během 5 minut se stane velká věc – CVAK! Během chvilky, a fakt stačí pár minut, se naprosto promění tvé myšlení. Prohloubí se. Ponoříš se do jiné mentální zóny. Fakt! Zkus to s třeba s tou obyčejnou zápalkou...

(rovnou to zkouší na papír, a už už se zjevují nové motivy)

Tvůj imaginativní stream jakoby opustí to vymleté šedé koryto. Imaginace se ti pohne se jiným směrem, vylije se ze břehů zcela nečekaným směrem. Každý tvůj zčerstva zaznamenaný výjev na papír tě totiž chvilku "zdrží" u toho nakresleného motivu a právě tohle chvilkové zdržení tě přivede k úplně jiným asociačním vazbám. K příběhovým vazbám. Mnohem košatějším. Osobnějším. Dramatičtějším.

Odšpuntuje to jiné vzpomínky, jiné zkušenosti, hrábneš si více do hloubky tvého neuronového paměťového klubka. No vídím, že právě teď vytváříš na papír úplně nová fantastická propojení.

A co je ještě úžasnější: tyto skicovité pohotové kresbičky vznikají na papíře strašně rychle a každá nová pár-vteřinová kresbička funguje jako malá rozbuška.

Jo! Každý ten můj jednodeše nakrelsený doodle motiv je zároveň takovou malým mikro-explozí pro další nápad.

Ano, spustila se řetezová reakce, a kdykoliv se může změnit směr sledu asociací.

Takže podívej co tu zatím mám:

Zápalka ➝ která se sama hasí vodou ➝ plamen jako rudé vlasy ➝ pes se zápalkami místo tlapek ➝ zápalka jako flétna a s každého otvoru jde plamen  ➝ krabička od sirek v plamenech, a od ní úplně v panice do všech stran utíkají ty sirky – nechtěj shořet!

Toje dobrý! :) Tak teď už se v tvorbě pohybuješ všemi možnými směry – nikoliv jen horizontálně a jen na povrchu. Je to mnohem volnější. A taky zábavnější. Však vzpomeň jak to bylo na počátku: Zápalka ➝ Oheň ➝ Táborák s dětmi ➝ Buřty.

Takže tohle skicování pomáhá rodit nové autorské nápady – mikro etýdy a příběhy, podivné, absurdní, humorné, surrealistické. To jsou všechno skvělé ingredience pro tvůj budoucí zajímavý plakát.

Chápu, teď už mi to skicování dává smysl. Ale zatím nechápu tvé kapánek drzé tvrzení, že bez skic ta návrhová fáze zabere mnohem více času.

Protože tys to chtěl tvořit všechno přímo už v grafickým programu (třeba ve Photoshopu). Problém je v tom, že ať chceš či nechceš, v programu pracuješ s finálně definovanými prvky. Nastane...

Kreativní loupež

Jakože když napíšu titulek ve Photoshopu, tak už to dělám konkrétním fontem? Ale kde je tam ta loupež?

V programu! Okamžitě ti tam skočí nějaký font a je vymalováno. Přišels o dobrodružnou "hand-free" fázi, kdy sis to písmo mohl jen tak rukou deformovat, natahovat třeba do šířky, měnit, zvětšit/zmenšit, gradovat velikost v rámci slova, cokoliv.

Většina lidí, si té mega zákeřné kreativní loupeže uvnitř grafické aplikace ani nevšimne - zkrátka hned to začneš v tom Photoshopu nebo Illustratoru skládat a rovnat napřesno! Rovnou to finálně ladíš. A to je ta loupež, už to finálně ladíš, akceptoval si diktát těch hotových forem. A ani si to nepostřehl.

Tohle taky dává smysl: když mám exaktní tvar, třeba tenhle Font, tak jej chci už už  přesně usadit. Zaparkovat ve formátu.

Začneš to lícovat a zarovnávat, takže se totálně připravíš o ten úžasný kreativní imaginativní tanec během skicování.

Funguje to takto: nějak srovnáš tvoje grafické prvky, něco se ti nezdá, pak to rozhážeš, přeskládaš zase jinak. Tohle sežere kvantum času!

Fakt je, že rukou jsem schopný naskicovat během minuty třeba 8 různých kompozičních řešení jednoho plakátu.

Jo, a v illustratoru to budeš montovat hodinu. Protože to děláš automaitcky mnohem pečlivěji. Napřesno. Kdežto rukou to děláš šup-šup, jen tak zhruba.

Takže to skicování má tu výhodu, že si zaplňuji papír množstvím verzí a mám kdykoliv možnost se k jakékoliv verzi vrátit? Všechny ty nápady a varianty mám v jednom zorném poli před sebou, jako na talíři.

Jako na rozlehlém parketu :) A hlavně, skicuješ svižně, jak se říká lehkou rukou. Nevykresluješ zatím žádné přesné detaily, nesklouzneš do ladění nuancí na úrovni desetin milimetrů.

Kdykoliv můžeš během pár okamžiků zakreslit jiné uspořádání prvků, jinou kompozici - je to funkční proces. Tady zvětšíš nadpis, kousek vedle uděláš další verzi - změníš proporce…

Ajó, dělám to sice nahrubo, ale hned vnímám vzhled těch proporčních vztahů. Tahle verze je lepší, tohle je zase o fous dynamičtější...

Funguje to, ano, ikdyž to děláš jen tužkou!

Jo, tak to už je jiný kafe, to je jiná centrifuga … myslím, že už mi nemusíš vysvětlovat ani ten tvůj třetí výrok. Myslím to, jaks říkal: – plytkost a povrchnost. Chápu!

To je jasné. Heleď, něco mi tady na papíře už vzniklo. Dotáhnu tenhle koncept a pak už šup do Photoshopu. A až o ten hotový plakát zavadíš očima, už tě nepustí! Čus.

Závěr

Skicování je jako dobrodružná hra s otevřeným dějem a nečekanou pointou.

Na počátku sice víte, kde začínáte, máte jasný start (např. ta hořící zápalka:) ale nikdy nevíte, co přijde za 15 vteřin.

Nechte se překvapit, co přijde za 2 minuty. Díky těm svižným rychlým pohotovým kresbičkám začnete sktečně imaginativně tvořit!

Budete zírat, co všechno vytáhnete (pomocí skici) z vašeho vědomí, a nebo dokonce z větší hloubky - vašeho podvědomí. Skica vám nečekaně vytáhne i ty dobře zasuté, zaprášené poklady ze vzpomínek.

Přátelé, dopřejte si tuto krásnou tvůrčí metodu.

Přeji vám, ať zažijete tu rozkoš, kdy si se zájmem prohlížíte svůj zhusta pokreslený arch papíru. A fascinovaně se kocháte tím, co všechno vám ruka vykouzlila jen za pouhých 15 minut skicování.

A buďte k sobě také shovívaví a laskaví. Pokud se to skicování třeba nerozpěhne hned napoprvé. Pokud vám to pomůže, klidně na počátku zahoďte všechna vaše očekávání a nechte se unášet imaginativním streamem.

Poslední argument pro skicovaní

Po 15 minutách skicování máte před sebou bohatou paletu možných nápadů – takže si můžete vybírat, a to je boží! Vybírat z celé plejády možností. Vyberte si ten nejlepší nápad!

S grafickým pozdravem

Michal